Radka s Janou pracovaly v jedné kanceláři už něco přes rok. Práce klasická “klikačka”, život stylem “Hurá, už je víkend” a “Hurá, už je výplata”. Byl konec dubna, léto na krku. Pojďme udělat něco bláznivého!
Tahalo je to jet do jiné země. Prožít něco dobrodružného. Ale kam? Do Anglie jezdí každý, počasí tam stejně není nic moc…Co takhle někam k moři? Ale kde začít? K moři přece jezdí cestovky. Šly se tedy zeptat do cestovky. Prošly jich asi 10, všude stejná odpověď…..,,Chcete pracovat? Běžte do pracovní agentury. Až budete chtít zájezd, přijďte k nám. “ No jo, znělo to celkem logicky, ale žádná agentura v té době nenabízela práci na léto u moře…
Jana dostala nápad. ,,Tož chcó, aby sme si kópily zájezd, tož si kópime zájezd. Necháme si zpáteční jizdenku otevřenó a když tam nic nenandem, pojedem zpátky…Páč já už toto léto v kanclu čumět nebudu…”
Nejlevnějsí dovolená u moře byla v Řecku. Na Korfu. 10 dní 8 tisíc. Budou mít 10 dní na to, sehnat práci. ,,Máte volná místa na příští týden? Tak jedem. Když to nevyjde, aspoň se opálíme” .
Cesta byla dlouhá. Autobusem 20 hodin do italského Brindisi, potom trajektem na Korfu, do Kerkyry. Pak znovu autobusem do letoviska v Dassii.Všichni, co s holkama jeli, byli na dovolené, takže atmosféra byla parádní. Holky chvílemi i zapomněly, že jedou hledat práci a ne se válet k moři.
1. den se ubytovaly a šly se vykoupat a prozkoumat pláž.
2. den zase vyrazily na pláž.
,, Ty, Radko, nepudeme už hledat tu prácu?“,,Poďme zítra, šak máme čaaaaass……….“
3. 4. 5. 6. 7. den probíhal jako den 2.
Den 8. ,,Ty, Radko, šak nás pozétřku vyhodijó z hotela…dneska už by sme mohly neco pohledat… Tak šly hledat. Co ovšem ještě nevědely, všechny bary a podobné podniky začínaly fungovat až večer. Přes den tam bylo mrtvo. Celý den chodily dokolečka dokola a nic. Večer padly do postele a spaly jako zabité.
Den 9. Mají dohromady posledních 30 eur. Přišla za nimi delegátka z cestovky. Řekly jí, že ještě nic nemají, není se taky co divit, když na to první týden kašlaly…Delegátka jim poradila Ipsos. Prý je to pláž plná barů asi 3 km odtud, třeba se poštěstí…Tož taky nám to mohla říct dřív…Ale tak zkusit možem…
Bylo asi 5 hodin, když vyrazily…Namalované, vyoblékané došly do Ipsosu a zašly do prvního baru “probrat strategii“. Po dvou hodinách a dvou sklenkách bílého se shodly na tom, že ve dvojici to bude těžší, takže se rozdělí a půjdou každá z jedné strany pláže. A pak se potkají v prostředku. Radka tedy začala hned v baru vedle.
,,Hledám práci za barem, nebo aspoň umývání nádobí…Jsem Češka, mluvím anglicky. Zn. Začít můžu hned.“
Prvních 5 podniků nic. Žádnou pomocnou sílu nepotřebují. Je 10 hodin, bary se začínají naplňovat. Vešla do jednoho, který byl už plný docela. Víno působilo, nestyděla se. Přes lidi zakřičela: „Hello, jmenuji se Radka, hledám práci“ Snědý barman za barem na ni zaostřil.
,,Už jsi někdy předtím za barem pracovala?“ zeptal se.
,,Jasně. Dva roky.“ zalhala a srdce jí bušilo. Hlavně to teď nepokazit…
„A kdy můžeš začít?“ on na to.
„Třeba hned.“ Zavtipkovala.
„Tak pojď.“ Pustil ji za bar. Ukázal nápojový lístek s cenami. Pak ji vzal k pokladně a předvedl jí, jak blokovat ceny. To fungovalo stylem naťukat cenu, otevřít pokladnu a správně napočítat, kolik má vrátit. Byla velmi překvapená, že jí hned takhle důvěřoval…Ani eště pořádně neví, jak se menuju a pustí mě do kasy……To by se v Čechách stát nemohlo…Toto školení považoval za dostačující. Odběhl obsluhovat křičící dav.
Radka se rozhlédla. Ze všech stran na ni lidé pokřikovali různé druhy koktejlů, nápojů a nevím čeho všeho. No dneska to ňák přežít a pak si ten nápojový lístek vezmu na hotel a do zítřka se to naučím…..Ale co teď? Všimla si, že nemají točené pivo. Jen lahvové. Ne všichni chlapi přece budou chtít koktejly, šak chlapi pijó pivo,ne?…Mrkla na lístek, pivo Amstel, 2.50 EUR. Tak jdeme na to. Naštěstí u baru byl pořád někdo, kdo pivo chtěl. Zbytek noci zvládla s větou. „Amstel. 2.50 please.“ Koktejly a další drinky dělali ostatní barmani. Mrkla na šéfa: „Zítra to bude lepší, uvidíš.“ Smál se její Amstelové strategii a odpověděl „ To doufám“…
Po třech hodinách ubylo v baru lidí, šéf za Radkou došel a nabídl jí práci od 22 – 4 hodin ráno, každý den, 35 EUR na ruku. Nejdéle do konce října. No paráda. Takhle si to přestavovala. Večer si odmaká 6 hodin a přes den se bude válet na pláži.
Vzpomněla si na Janu…Jak asi dopadla ona….. I kdyby nic nesehnala, z myho platu vyžijeme, než si něco nande…Ale třeba taky měla štestí…Jdu ju najít.A zítra budem muset sehnat ubytování, páč dnes máme poslední noc v hotelu. No prostě toto léto, dámy a pánové, právě začíná!