Jediná možnost, jak se tam dostat /vzhledem k tomu, že nikoho v Anglii neznala a její angličtina nebyla zrovna nejlepší/, byla agentura. Agenturu vedla paní, která měla v Anglii vdanou dceru. Paní hledala děvčata, dcera hledala rodiny. Zanedlouho i Kláře vybraly rodinu. Ukázaly jí fotku. Na fotce dvě děti.
„Nevadí ti, že jsou trošku tmavší? Jsou z Indie, v Anglii jsou už 10 let. Jsou to velmi milí lidé.“
„Samozřejmě, že ne. Na barvě pleti mi rozhodně nezáleží a máte pravdu, vypadají sympaticky.“
Byly to opravdu hezké děti. Holčička tři roky, chlapeček 6. Klára už se nemohla dočkat, i když se bála, jaké to bude. Věděla, že se jí bude stýskat, že tam nikoho nezná….Ale těšila se. Na cestu se vydala autobusem. Na nádraží v Manchestru ji měla čekat dcera oné paní z agentury. Vystoupila, bylo 6 hodin večer, takže už se stmívalo. Byla unavená po cestě, ale pocit únavy zastínil pocit očekávání a nervozity. Nikdo na ni nečekal. Po chvíli ji oslovil černoch. „Jste Klára?“ „Ano. „Tak pojdte se mnou“ Klářina angličtina byla o hodně horší, než si myslela. Nerozuměla mu skoro nic, navíc vůbec nevěděla, kdo to je a kam ji veze. Pomyslela si : Tak teď mi sebere pas a donutí mě někde šlapat…
Dojeli k domu, ze kterého vyšla ona dcera a představila toho černocha jako svého manžela. Taky mi to mohli říct, že mě bude čekat on. Druhý den ji zavezli do její nové rodiny. Představení, ubytování…všechno proběhlo skvěle. Večer se Klára rozhodla, že nachystá příbory na stůl. Otec rodiny /nazývejme ho Starý/ jí ovšem vysvětlil, že jedí rukama. No dobře. Rozdílné zvyky – to ještě nic neznamená. Stará uvařila kuře ve spoustě kari. Zasedli ke stolu. Probíhalo to tak, že každý kousek vytáhla z hrnce, ocucala a dala ho dětem. Všichni jedli rukama, cucali, srkali, no prostě Kláru přešla chuť. Večer se celá rodina pomodlila, byli hinduisté. Poklekli na zem u motlitebního koutku, kde měli vystavenou sošku svého Boha. Pro Kláru to bylo docela zajímavé, však co, aspoň prožije něco nepoznané, nové….
Večer diskutuje se Starou. Ta jí vypráví, jak se poznali s mužem prakticky až po svatbě, před svatbou se viděli jen jednou. Klára to nechápala… „A co láska? Miluješ ho?“
„Co vy v Evropě pořád máte s láskou….Co je to láska? To že se chvíli mají rádi a pak se rozvedou a pak trpí všichni, hlavně děti? U nás takové nemáme, my se učíme celý život se mít rádi.“ Kláře to přišlo divné. Takové studené, jako obchodní vztah.
Nejhorší šok však zažila ráno. Vzbudila se a Starého ruka jí jezdila pod peřinou po její noze….No to snad né! Okamžitě vyskočila z postele a vystrčila ho z pokoje. Rychle se oblékla a přemýšlela, co teď bude dělat. Tady zůstat nemůže, to je jasné…Rozhodla se, že zavolá do agentury, však přece slíbili, že když se jí v rodině nebude líbit, tak jí seženou jinou.
„Dobrý den, tady je Klára. Chtěla bych s Vámi probrat změnu rodiny.“
„Dobré ráno, Kláro, jak tě to tak rychle napadlo? Já vím, že jsou tam určité kulturní rozdíly ve způsobu života, ale to je přece normální, jsi v jiné zemi. Zkus vydržet ještě týden, třeba změníš názor.“
„Promiňte, ale já už jsem se rozhodla. Dnes ráno jsem se vzbudila a šahal mi pod peřinou na nohu.“
„No ale to je závažné obvinění. Mohu ti věřit, ale nemusím. Myslíš, že by jsi mi mohla příště sehnat zvukový záznam?“
V Kláře by se krve nedořezal. Jaké příště? Co příště? Tady už přece nemůžu zůstat! Proboha, jak se nahraje zvukový záznam šahání na nohu?
Agentura ještě navíc řekla Starým, co jim Klára řekla a Stará se samozřejmě manžela zastala, že to on by nikdy neudělal… Nastalo velmi těžkých pár dní. Klára se rozmýšlela, jestli má nasednout na první autobus a jet domů. Bylo jasné, že agentura už jí v ničem nepomůže, ostatně svoje prachy už dostali, tak co. Nakonec se rozhodla, že zkusí najít rodinu jinou, sama. Přece mi to pár idiotů nepokazí. Tak lehce se nevzdám.
Zjistila, že na poště je na nástěnce spousta inzerátů. Byl tam naštěstí jeden, že hledají au-pair. Zavolala tam, a už v sobotu si pro ni nová rodina přijela. Jedno dítě, holka, 12 let. A začalo super období.
A ještě dodatek: Klára asi 14 dni potom, co odešla, zkusila zavolat na pevnou linku k té svojí staré rodině. Věděla, že nemůže být nikdo doma, leda by tam byla nová holka. A taky tam byla. Z té samé agentury. Byla zoufalá. Taky ji otravoval, taky nikoho neznala a agentura se taky na ni vykašlala. Klára ji pozvala na víkend k sobě, do nové rodiny a pověděla jí o inzerátech na poště. Nová holka se ke Starým vrátila už jen pro věci.