Jana šla tedy na konec pláže. Prošla pár barů, ale kromě tanečku u tyče ji nic nenabídli, takže začínala být trochu smutná. Rozhodla se, že si dá přestávku a sedla si na pláž. Šumění moře bylo velmi příjemné. Každá vlna, která přicházela a na břehu se rozplynula, jí připomínala koloběh života. Hrne se, hrne se, hrne se……a už není…Pak se vzpamatovala. Přestaň tady dumat o nesmrtelnosti chrousta a zpátky do víru noci…
Po dalších deseti barech už byla dost bezradná, když v tom uviděla Radku za barem…Velmi se soustředila a prodávala všem nějaká lahvová piva…No super, tak ona prácu našla! Jana se rozhodla, že si sedne venku na pláž a počká, až Radka vyjde ven, nechtěla ji rušit při tom soustředění….
Asi za půl hodiny viděla, že Radka odchází, ještě se baví s nějakým snědým chlapíkem. Radka vyšla z baru s nápojovým lístkem v ruce a rozhlížela se okolo, jako by nevěděla, kterým směrem se vydat. Jana ji nechtěla trápit, věděla, že ji Radka hledá… „Radkóóó“ volala už z dálky. „Tady súúú“ Rozběhly se k sobě. Mluvily jedna přes druhou, co je nového. Celou cestu do hotelu přemýšlely, kde seženou ubytování. A Radka dostala nápad, že se zítra zeptá šéfa, jestli by nevěděl o práci pro Janu.
Ráno vstaly, sbalily se a odešly s hotelu. Rozhodly se, že půjdou do Ipsosu, a podívají se po ubytování tam, aby nemusely chodit daleko do práce. Poďme si dat kávu a pak uvidíme….však máme celý den….Jak tak seděly na terase jedné restaurace a pily kávu, Radka ukázala na malé bílé domečky kousek přes cestu, za asi 500m suchého pole.
„Podivé na ty chatečky, to by bylo…Ale ty budó asi drahy….“
„Tož já se du zeptat, za to nic nedám“ Jana vyskočila směrem k chatkám.
„Počké tady, za chvilu su zpátky.“ A mizela v dáli…
Radka čekala. Půl hodiny nic, hodinu nic…Začínala mít strach. Co když se Janě něco stalo? Už už chtěla jít za ní, když ji uviděla, jak si to kráčí zpátky a nese něco v tašce. Už z dálky bylo vidět, že je spokojená.
„Tomu neuvěříš. Byla tam taková stará babka a neumí ani slovo anglicky. Tož se jí ptám, kolik stojijó ty chatky…A ona na mě neco řecky, čoveče to je strašná hatlapatilka ta řečtina…..Tož já ukazuju na ty chatky zase…No trvalo to věčnost. Ale pré 700 na měsíc. Nevim, na kolik měsicu nám to pronajme, ale já bych to zatim neřešila….Ty, ale vysvětlit ji, že teď ještě peníze nemáme, že ji je dáme postupně, to byla fakt fuška…Kolik máme? Já jí slíbila padesátku už dneska…Já mám eště ňákých 25…“
Radka na ní kouká jak na zjevení…“Mnó, já mám ze včerejška 35 co jsem dostala zaplacené, tož máme dost…A co máš v té tašce?“
„ No citróny, nééé?"
Tak se nastěhovaly. Stará paní byla moc hodná, nechala je tam celé léto. Každé ráno ji slušně pozdravily „Kalimera“ a večer „Kalispera“ a s tím si celé léto vystačily. Večer se Radka zeptala šéfa na tu práci pro Janu, on už sice nikoho nepotřeboval, ale všichni se navzájem znali, takže hned ve vedlejším podniku se za ni přimluvil a Jana začala taky pracovat jako barmanka. Celé léto bylo parádní, holky si pronajaly skútr – nejhorší skútr na Korfu, takový malý, růžový a neměl stojan, takže ho museli opírat o zeď…ale byl za 100 na celý měsíc. Podnikaly různé výpravy do středu ostrova, chodily se koupat a večer chodily do práce. Nijak moc neutrácely, takže i našetřily nějaké peníze.
Přišel říjen. Blížil se konec sezóny, zamluvily si tedy jízdenky do Čech. Už se těšily a každému na potkání vykládaly, že už pojednou domů, Měly v Ipsosu spoustu známých, sezonnich pracovníků, jako byly ony. Když se vrátily poslední noc z práce, s poslední výplatou v kapse, z hrůzou zjistily, ze dveře od balkónu jsou vylomené. Všechny peníze byly pryč. Někoho to muselo napadnout, že mají peníze doma a všichni ví, že zítra odjíždí, takže dnes měli poslední šanci…Byly dost zklamané a hlavně na sebe naštvané, že si peníze lépe neschovaly…Do odjezdu zbývalo pár hodin, nic už se nedalo dělat. Ráno se vydaly na cestu domů.
Už na trajektu se nálada zlepšovala, přece jenom se těšily domů. Radka se snažila Janu rozveselit.
„ Tož zas tolik peněz tam nebylo, tak zas takový průser to není…“
„Mě akorát štve, že jim to tak prošlo…“
„ Dáme si Metaxu? Eště máme 70 EUR z včerejší výplaty…“
„ Tož dáme si jeden kotýlek….na žal….hahaha“
Daly si drink a plánovaly, kam pojedou příště…..